LADYZONE.cz

Utrácení peněz Vás může naplňovat stejně jako jejich vydělávání. Máte několik titulů, cestujete po světě, potřebujete dobře vypadat, když jdete s přáteli na sobotní párty...tohle všechno vyjadřuje Vaše hodnoty i Vaše sny. Pokud ale pořádně nevíte, co vlastně chcete, často se jen ocitnete v začarovaném kruhu a leckdy i dluhové pasti. 29-letá autorka knížky Generation Debt: Why Now is a Terrible Time to be Young (volný překlad Generační dluh: Proč je nyní tak těžké být mladý) Anya Kamenetz, která zároveň pracuje v redakci časopisu Fast Company, říká „ještě docela nedávno, začátkem 90. let, měli mladí američané v průměru dluh nižší než 10 000 dolarů. Nyní je to víc než 20 000. V roce 2006 už měli mladí lidé v průměru 4 000 dolarů dluhu na kreditních kartách, na který měsíčně padla čtvrtina jejich příjmu. Kamenetzová také dodává, že dluh a nižší než očekávaný příjem mohou velmi ovlivnit Vaši volbu práce. Může Vám trvat mnohem déle konečně se odstěhovat od rodičů, přestat přijímat jejich výpomoc a stát se úplně nezávislou. Hodně mladých se proto samo sebe ptá, proč už nejsou někde dál? Cítí, že někde zklamali. A je to částečně jeden z důvodů, které vedou k tzv. bumerangovému trendu, kdy se „dospělé“ děti stěhují zpátky ke svým rodičům.

 

Scheer identifikuje další nástrahu následného studia, která platí obecně i pro oddalování rozhodování o budoucí kariéře: pobakalářské studium není zadarmo a ukrývá jisté skryté náklady nebo spíše ztráty, protože takový student velmi často nemůže při studiu pracovat nebo alespoň ne naplno, narozdíl od vrstevníků, kteří se rozhodnout začít pracovat na úkor dalšího studia. Proto například student medicíny, který dostuduje a splní atestace kolem svých třicátin, není schopen dohnat své vrstevníky dříve než zhruba ve čtyřiceti. To jsou všechno velmi důležité faktory, které by mladý člověk měl zvážit a neměl by mít nerealistická očekávání.

Krize zůstává do velké míry hlavně problémem střední třídy a obvykle se projevuje tam, kde dříve existovaly nějaké „problematické“ společenské normy, např. tam, kde jen někteří lidé měli možnost studovat prestižní obory, získat zajímavou práci nebo možnost cestovat. Jednou z hlavních příčin prázdnoty, kterou tato generace zažívá je obrovská změna, kterou prochází zejména otázka sexuální rovnosti obou pohlaví. A je jasné, že dochází-li ke změnám v oblasti vztahů, sexu a budování rodiny, mění se vlastně všechno.

 

Kimmel zejména o mužích říká „jednou z věcí, která je zneklidňuje je fakt, že s postupným dospíváním končí i věškerá zábava. Už nikdy se nebudou moct bavit, protože budou muset chodit do práce. Už nikdy nebudou moct zažít skvělý sex, protože se budou muset oženit. Prostě konec zajímavého života.“ Tak proč by o „dospění“ vlastně měli stát? Obrazně i doslovně je nahodný sex mnohem zajímavější a víc vzrušující pro muže, kteří ještě pořádně nedospěli, kteří zatím neví, co od svého života vlastně chtějí.

 

„Ti, kdo už dospěli chápou, že možnost volby zahrnuje také rozhodnutí, která nejsou tak úplně naše,“ říká Kimmel. „Každý občas něčeho lituje a tíhu některých rozhodnutí si nese životem sebou. Bohužel muži si už navzájem nepomáhají tolik jako dřív a ani současná civilizace jim situaci neulehčuje. Měli bychom dospívajícím mužům ukazovat, že to, čeho se bojí, je ve skutečnosti úžasné.“ Kimmel poukazuje na fakt, že statisticky jsou ženatí muži šťastnější, mají pravidelnější sex a jejich zkušenost jako otců snižuje i počet depresí. Naproti tomu však studie upozorňuje i na fakt, že velmi mladá manželství mají statisticky nejvyšší rozvodovost a mladí muži by měli svůj svobodný život věnovat spíše svému osobnímu růstu než hraní Halo 3.

Ženy, obyčejně víc než muži, v tomto věku řeší vztahy. Sára, 27 let, která pracuje pro jednu neziskovku, by ráda cestovala a vrhla se do magisterského studia, ale není si jistá ani jednou volbou. „Jendou chci mít děti a každý den, který promeškám, mi na mysli vyvstane myšlenka na věk..Dřív to bývalo 30 let, teď je to 32 a to je už za pár let. A říkám si, když něco z toho, co bych chtěla neudělám teď, dokud nemám děti, podaří se mi to vůbec kdy realizovat?“ Obecně se o ženách soudí, že jsou v biologicky ideálním věku pro plození dětí mezi 20-30. rokem, což je ale také ideální období pro zábavu a budování vlastní kariéry. Proto pro ženy, které by chtěly stihnout všechno, co jim rovná příležitost ve vzdělání, práci a sexu (teoreticky) nabízí, to může být hotová katastrofa. Lea, 26 let, která má časově velmi náročnou práci v jedné nadnárodní firmě přiznává, že se cítí svojí prací dost svázaná, ale zároveň ví, že by měla cestovat teď, když je mladá a nemá žádné závazky, protože později už to nebude tak jednoduché. Sára k tomu dodává: „Jestli budu mít nějaké výčitky? Když jednou máte děti, příležitosti nenávratně zmizí. A i když to nejspíš není tak úplně pravda, všichni, kdo mají děti se mění. Všechny ženy, se kterými pracuju a které mají děti, se změnily. A mění se jejich priority.“ Její přítel však stejný pocit nesdílí. „Jemu totiž netikají žádné biologické hodiny, nikdo mu neříká,v kolika by měl mít děti. Říká, že na to ani nemyslí. Samozřejmě, že ne, chlapi nad těmahle věcma neuvažujou.“