LADYZONE.cz

Neumíte se rozhodnout, protože pořádně nevíte, co vlastně chcete. A nevíte, co chcete, protože nevíte, kdo  jste zač. A nevíte, kdo jste, protože máte možnost být čímkoliv chcete. Jak na houby je tenhle pocit?

...nebo jí říkejme čtvrtživotní  krize, krize mladšího věku, krize dvacetiletých, krize generace X a Y, nová ztracená generace...?

Poznámka překladatele: v češtině jsme zatím výraz pro tuto krizi nenašli. Který z názvů se vám líbí nejvíc? Napadá vás výstižnější výraz pro „Quarterlife Crisis“?

Tento článek původně vyšel v kanadském online magazínu  Eyeweekly a používá místní příklady, ale myslíme, že má univerzální platnost i pro české prostředí.

Neumíte se rozhodnout, protože pořádně nevíte, co vlastně chcete. A nevíte, co chcete, protože nevíte, kdo jste zač. A nevíte, kdo jste, protože máte možnost být čímkoliv chcete. Jak na houby je tenhle pocit?

Představte si jeden den v životě páru, který možná znáte ze svého okolí. Jemu je 27, jí 26 let. Ráno se probudí vedle sebe v jeho mládeneckém bytě, dají si ranní kolo sexu, který ani jeden z nich nijak extra neprožívá. Už nějakou dobu spolu randí, ale ani jeden z nich se ještě nechce tak úplně vázat: On ji má rád, ale není si úplně jistý, že to tak bude napořád. Ona se nemůže tak úplně rozhodnout, jestli ho má raději než ty další dva kluky, se kterými občas spí.

On jezdí na kole do reklamky, ve které pracuje a kde může „naplno“ využít svůj magisterský titul z jazyka ke korekturám reklamních sloganů. Každý den stráví několik hodin čtením hudebních blogů, sledováním upoutávek na filmové filmy a častým updatováním svých statusů pro 74 kamarádů, které na twitteru má. Není tak úplně pravda, že by svoji práci nenáviděl, spíš ho nebaví a má pocit, jakoby mu pod kůží lozila všelijaká havěť většinu času, který tam tráví. Takže se plánuje přestěhovat do Thajska, nebo možná napsat knížku..nebo jít studovat práva.

Většinu svého času v zaměstnání ve státní správě si Ona skypuje nebo chatuje se svými kamarády a naprosto ignoruje práci na uzávěrce, kterou má na starost. Stejně se už asi rok chystá dát výpověď. Obědovou pauzu strávila nákupem kozaček, které stojí jen o malinko víc než měsíční nájem. Ihned po nákupu toho samozřejmě lituje.

On pracuje i přes obědovou pauzu, aby mohl jít po práci na pivo s kamarády z vejšky. Většinu času spolu mluví o své práci a dělají ironické vtípky na účet lidí okolo. Doma pak přemýšlí, proč se pokaždé kdykoliv se s nimi vidí cítí tak nějak prázdný. Je to ale lepší než být sám.

Ona přijde do bytu, který obývá s dalšími třemi spolubydlícími a několik dalších hodin stráví čtením článků o „celebritách“ a klikáním na facebookovské profily a fotky holek, které znávala na střední a které na fotkách pózují se svými manželi a dětmi. Současně nad nimi uvažuje, hodnotí je a cítí velkou závist a takový jako divný pocit ztráty. „Kdy to všechno proboha stihly?“ uvažuje..

Oba nakonec usnou, dost pozdě a sami, a oba uvažují nad tím, co se to s nimi vlastně děje, co je s nimi špatně, a moc tomu nerozumí.

Fenomén, který se nazývá „Quarterlife Crisis“, který jsme přeložili jako „krize neomezených možností“, je všudypřítomný, ale těžko uchopitelný. Lidé zhruba ve věku 25 až 30 let, kteří nejčastěji žijí ve městě, jsou vzdělaní a patří ke střední třídě, a kteří by měli být schopni uplatnit své mládí, znalosti a jejich rodiči nepoznanou svobodu a individualismus naopak bojují s neúprosnou nerozhodností, izolací, zmatkem a úzkostí z práce, vztahů a směru, kterým se jejich život ubírá. Neumí se rozhodovat, protože vlastně pořádně neví, co chtějí. A neví, co chtějí, protože neví, co jsou zač. A neví, kdo jsou, protože mají dnes možnost být čímkoliv na světě chtějí...

pokračování níže...